„Je to letos třicet let, co jsem prvně vystavoval a prodával své cínové betlémy. V roce 1988 vyšlo vládní nařízení, které dovolovalo tam, kde socialistický erár nestíhal, drobné podnikání. Opravy bot, pečení housek a také výrobu upomínkových předmětů. Nebylo to ale zase tak snadné!
Když jsem se žádostí přišel na Národní výbor, zjistil jsem, že těch povolení a vyjádření musím mít celý štůsek. Úředníci nebyli ani tak nepříjemní nebo neochotní, jen se každý bál v tak ideologicky delikátní situaci rozhodnout. Když už se zdálo, že je všechno pohromadě, zase se našlo něco, co by ještě mohlo v deskách být. Třeba vyjádření z Jablonce, že lití bižuterie má takové a takové oborové číslo. Tak hurá do Jablonce. Tyhle průtahy trvaly skoro půl roku! Od 1. září 1988 jsem mohl odlévat cínové figurky a malovat akvarely. Než jsem dostal do občanského průkazu zápis "osoba samostatně hospodařící", proběhlo ještě místní šetření z MNV. Odpovědný funkcionář vzal do ruky cínovou Marii a bezelstně prohlásil, konečně vím, co to ty akvarely jsou!
Před prodejem jsem musel nechat každou zamýšlenou figurku vyfotografovat a snímek zaslat na Krajský národní výbor v Hradci Králové, Krajské kulturní komisi. Když komise nalezla, že výrobek není ničím podezřelý, úředníci zezadu na fotografii napsali schváleno, připsali jednací číslo a otiskli kulaté razítko. U různých Krakonošíků a krkonošských horalů nebyl problém. Jen fotografie betlémských figurek přišla zpátky neorazítkovaná, ale také bez jakéhokoliv vysvětlení. Nikdo se nechtěl namočit tak, ani onak. Nakonec mi vypomohla přímluva z etnografického oddělení Národního muzea v Praze, že to je přeci součást lidových tradic! Komise povolila. Jen se soubor nesměl jmenovat Betlém, ale "figurky s lidovými motivy".
Tu trutnovskou vánoční výstavu, kde jsem prvně betlémky vystavoval a prodával, organizovala později slavná módní návrhářka Helena Fejková. A pomohlo mi to v tom, že si tam figurek všimli paní z ÚLUVU, Ústředí lidové umělecké výroby. Nabídli mi smlouvu, a už jsem nebyl takový otloukánek. Protože v plánovaném socialistickém hospodářství jsem musel mít bumážku i na nákup silikonového kaučuku, bez kterého nešly vyrábět formy. Ten byl jinak jen pro umělce!
Reklama tenkrát vůbec neexistovala, a přece se nám dobře dařilo. Mám z té doby kufřík milých dopisů, v kterých mi lidé psali, kde betlémek viděli, a že by jej také chtěli. Už tehdy začala milá hra na každoroční doplňování darovníků. S některými lidmi jsem přes betlémy v každoročním předvánočním spojení už tři desítky let! Někteří dokoupili další betlémek svým mezitím dorostlým dětem, aby měly Vánoce jako dřív, a je to i tak, že někdy už si další figurky pořizují dědicové. Ani si nedovedu přestavit, že bych před Vánoci nějaké novinky pro všechny ty milé betlémové přátele neměl. Gloria in excelsis Deo - a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“
Petr Rýgr, Přibyslav pod Orlickými horami
Tři králové
Tentokát se kamera netočila jenom kolem betlémářství.
